Menší byty často neumožňují vyčlenit dítěti samostatný pokoj, přesto se domácí příprava do školy musí někam vejít. Řešením je najít stabilní místo ve společných prostorách, které bude sloužit výhradně učení. Nejde o provizorium na pár týdnů, ale o promyšlené uspořádání, které vydrží celý školní rok. Rozhoduje světlo, klid a především to, aby se pomůcky nemusely každý den uklízet do krabice a znovu vytahovat.

Obývací pokoj nabízí nejvíc prostoru, ale také nejvíc rušení. Osvědčuje se pracovní místo bokem od televize a průchozích tras, ideálně u okna s možností doplňkového osvětlení. Stůl nemusí být velký, stačí dostatečná hloubka pro sešity a notebook. Pokud hledáte konkrétní rozmístění nábytku a tipy, jak vyřešit koutek na domácí úkoly v obýváku, chodbě a kuchyni, vyplatí se začít od toho, kde je v bytě skutečný klid, ne kde je zrovna volná stěna.

Chodba bývá opomíjená, přitom jde o jednu z nejtišších částí bytu. Úzký pult nebo skládací deska podél stěny zabere málo místa a dítě tam nikdo neobtěžuje. Důležité je vyřešit osvětlení a odkládání věcí, jinak se z pracovního místa stane odkladiště bot a tašek. V kuchyni zase funguje kout spojený s jídlem, pokud se u stolu skutečně nejí celý den. Pomáhá pevně daný čas, kdy je kuchyň jen na učení, a zásuvka vyhrazená pouze školním potřebám.

Ať už zvolíte kteroukoli místnost, držte se tří pravidel. Místo musí být stálé, dobře osvětlené a vybavené tak, aby dítě nemuselo nic hledat. Vertikální úložiště šetří podlahu a udržuje pořádek i v malém bytě. Jakmile má každá věc svůj pevný bod, přestává být učení ve společných prostorách kompromisem a stává se běžnou součástí domova.